Posts

Den TŘI - Day THREE

Image
Bylo to stejné, probudili jsme se, dostala jsem na výběr kávu, čaj nebo cokoliv. I tenhle třetí den jsem v sobě nesla ten zvláštní pocit, že je to všechno úplně normální. Myslím, to jak spolu komunikujeme, to jak vedle sebe plujeme. Zatím jsem si neuvědomila, kam to vše vlastně směřuje. A dnes přemýšlím, jestli to bylo správně nebo ne. Taky jste přece milionkrát slyšeli nebo četli, že všechno má svůj význam nebo vše je jak má být, to je osud, s každým koho potkáš jsi se měl/a potkat atd.... ? Tak jsem se do toho příliš neponořovala, stále to bylo v rámci udržitelnosti, a jen jsem si říkala "uvidíme kam to povede". Odcházím. Během dne přichází zpráva, opět ta malá radost ve mě, tentokrát se střídá s napětím. Uvidíme se dnes? Není už to moc? Tři noci za sebou...Konverzace neutichá, nakonec padne věta že se setkáme. Cítím radost. Já? Ano, já cítím radost z toho že se opět potkáme. Tohle asi nedopadne úplně dobře, pomyslím si na chvíli. Mluvím s kamarádkou, která mi na to ře
Post a Comment
Read more

Den DVA - Day TWO

Image
Den DVA začal probuzením, které nebylo ani tak trapné jak jsem očekávala. Všechno šlo tak přirozeně. Zeptal se mě jestli chci, kávu nebo čaj. Vlastně už si nepamatuji jestli jsem si něco dala. Každopádně vím, že bylo mírné loučení s příslibem, "uvidíme se později". Nevěděla jsem v tu chvíli co si pořádně myslet. Byla jsem celkem zmatená z toho jak mi v tam bylo vlastně příjemně. Necháme to osudu. Přišla zpráva. Přišla i moje radost, zatím jen malá, ale byla tam. Po pár zprávám jsme se domluvili že se večer nejspíš potkáme. O půlnoci jsem vešla do Akropole, kde byl D. s P.. Dlouho jsem tam nebyla a tak to vyvolalo různé vzpomínky, ha. Bavili jsme se opět víc než dobře, kluci si doslova ulítavali na hudbě, já jsem si ulítavala na všem. V pět hodin ráno mě dohnala únava a jen jsem naznačila, že bych chtěla odejít. D, neváhal ani vtěřinu a zavelel k odchodu. Nahoře jsme se rozloučili s P. a automaticky jsme odjížděli směr D. byt. Ta přirozenost, děsí mě, ale v tu chvíli si to
2 comments
Read more

Den JEDNA - Day ONE

Image
A bylo to tady, o necelých 14 hodin později, díky mému zdržení v práci. Dorazila jsem na místo určení "NEVER ENOUGH". Mimochodem,  opravdu toto místo doporučiji. Seděl u baru, čekal. První můj dojem. Tak uvidíme jak se to vyvine, spát s ním hned nemusím, že jo. Večer ale začal stejně jako naše konverzace, jako by jsme se znali už dřív. Naprosto přirozené, vtipné, milé, vstřícné a s každou sklenskou lahodného prosecca, samozřejmě víc a víc uvolněné. K samému závěru, kdy jsme se domluvili, že zajdeme ještě za jeho kamarádem do jiného baru, jsem z ničehonic dostala polibek. Bylo to jak kdyby mě líbal už dřív, jak kdyby jsme spolu byli už nějaký čas. Žádná chvilka hlubokého pohledu do očí, pomalého přibližování, romantického doteku, atp. a přesto to bylo to nejvíc romantické co se mi kdy stalo.. jednoduše jen oznámil, že si jde ven zapálit a potom půjdeme a jak se zvedal tak mě políbil. Seděla jsem, mírně šokovaná, a přemýšlela co se právě stalo. Bylo to drzé? Bylo to milé
Post a Comment
Read more

Den NULA - Day ZERO

Nebudu tady nikoho nudit tím jak jsem byla počata a poté přišla na svět. Za prvé si to nepamatuji a za druhé to není nijak podstatné v tom co se stalo o téměř 37 let později. Den NULA je den kdy jste někoho poznali a to ještě ani ne osobně, ano bavíme se o tom, kdy jistá profláknutá aplikace, spáruje dva naprosto neznámé lidi a ty se dají do "řeči". Ano i já pod tíhou časového pressu, prakticky nulovým společenským životem, kvůli dětem a práci, jsem si pořídila tu skvělou "apku" na trochu zábavy ve chvilce volného času. Potvrzuji, že vážně funguje... pár hezkých epizod díky ní opravdu mám... Já se ale zaměřím na tu jednu konkrétní. Den NULA začal jako běžný den, děti, práce a večer klid, ten můj čas... projíždím znuděně a velmi rychle, vše co tam vídím je stále swipe left... a pak se moje ruka zasekne, hlavou mi projede, "hm, to by možná šlo" nemyslíte na nic jiného, než na sex a zábavu... a tak dáte swipe right... you have a mach!!!! yeaaaay... máte r
Post a Comment
Read more

Proč? - Why?

Nejsem bloggerka, nejsem ani spisovatelka a myslím, že nemám na psaní ani vlohy. A kdo tedy jsem? Možná to je otázka, kterou se v následující cestě pokusím zodpovědět, hlavně sama sobě. Proč sem píšu? Protože si myslím, že nejsem zdaleka jediná, kdo prožívá to co já. Je to trapný, vím že patosy ze života jsou dnes všude. Já vlastně ani nepotřebuji, aby tohle někdo četl. Stačí mi se nejspíš vypsat. Tak abych začala. _____________________________________________________________________________ I'm not a blogger, I'm not a writer, and even I don't think I have a talent for writing. So who am I? This is the question and I'll try to answer here, especially answer for myself. Why am I writing here? Because I think I'm not the only one to experience what I do. It's embarrassing, I know the pathos of life is everywhere today, and I don't even need anyone to read this. I just must write it, probably. So I started.
Post a Comment
Read more